Pasivní pornografie

Nahota je na sociálních sítích potlačována a cenzurována, ale zároveň se mnozí snaží upoutat pozornost právě svou tělesností – jen s tenkou hranicí mezi tím, co je dovoleno a co už ne. Instagram je plný vyzývavých fotografií, kde sice nejsou lidé nazí, ale působí tak. Vidíme například reels, které jsou o vaření, ale náhledový obrázek je žena v prádle. Obsah tak často neodpovídá tomu, co se prezentuje, protože hlavním cílem není sdělení, ale získání pozornosti.

Tento fenomén vytváří zvláštní napětí. Na jedné straně společnost cenzuruje přirozené zobrazení lidského těla, na druhé straně toleruje vizuální exhibicionismus, který často hraničí s pasivní pornografií. Kdyby umělecká nahota – která oslavuje krásu těla a jeho přirozenost – nebyla tabu, možná by se část tohoto napětí uvolnila.

Místo oslavování upřímného umění sledujeme kult krásy, úspěchu a bohatství, který často vede k povrchnosti a iluzím. Lidé sledují ty, kteří se prezentují jako dokonalí, a tím se posiluje tlak na to, aby ostatní dělali totéž. V konečném důsledku tak dochází k úpadku autenticity a hodnot, zatímco se svět sociálních sítí stává spíše hrou na to, kdo zaujme víc než místem pro skutečné vyjádření.

Přitom umělecká nahota má ve společnosti své místo a význam. Jeden z mých klientů si ode mě zakoupil print aktu, který nainstaloval do pokoje svého patnáctiletého syna. Řekl mi, že chce, aby se jeho syn seznámil s ženským tělem skrze umění. Umělecký akt totiž ženské tělo oslavuje, lacině ho neprodává. Je to upřímné vyjádření obdivu ke kráse, která je nám všem naprosto vlastní. Navíc často dodržuje takovou formu vyjádření, že zůstává intimní a citlivý. Možná kdybychom dokázali vnímat nahotu tímto způsobem, společnost by byla méně pokrytecká a více autentická.