Začátek reality

Zhruba před třemi lety jsem se začal hlouběji zamýšlet nad absolutním počátkem existence. Jaké mechanismy mohly existovat ještě před samotným vznikem vesmíru? Jaké základní principy tvoří realitu v té nejčistší podobě? Nejprve jsem se snažil odpovědi hledat ve složitých konceptech, ale nakonec jsem dospěl k jednoduchému závěru – vše se dá redukovat na několik základních prvků.

Většina vědců se snaží najít nejmenší částice hmoty a jejich vztahy, ale já jsem si kladl jinou otázku: existuje něco fundamentálnějšího než částice? Přemýšlel jsem o realitě jako o systému, který má své základní parametry – podobně jako program, který běží na nejzákladnějších pravidlech. Po mnoha úvahách jsem sestavil seznam těchto fundamentálních parametrů: energii, frekvenci, geometrii, tendence, informace, matematiku, kvalitu a vztah.

Následovala redukce:

• Frekvence je jen specifická organizace energie v čase a prostoru, tudíž je její nadstavbou.

• Geometrie je prostorová struktura energie, která je definovaná informací.

• Tendence je dynamická změna, pohyb energie podle určitých informačních vzorců.

• Vztah je propojení různých informačních struktur a energetických polí, tedy interakce energie a informace.

• Kvalita je subjektivní forma informace, vycházející z konkrétního uspořádání energie.

• Matematika je vyšší úroveň organizace informace.

Nakonec mi zůstaly pouze energie a informace, ke kterým jsem přidal ještě čas.

A teď si představme samotný počátek všeho. Nic neexistuje. Ale už samotné tvrzení, že nic existuje, v sobě obsahuje paradox – negaci neexistence. Tímto okamžikem dochází k narušení rovnováhy. První moment existence je doprovázen diferenciací – rozlišením něčeho oproti ničemu. Tento počáteční rozpad absolutní symetrie vedl k prvním kvantovým fluktuacím v prázdnotě.

Dalo by se to vyjádřit i jinak: Nic a něco (nic) vstoupilo do sebereflexní smyčky, čímž vytvořilo první binární informaci +1 a -1. A mezi nimi vznikl první kvantový vztah. Jakási základní jednotka? V tom okamžiku započal čas, informace a energie. Následoval dlouhotrvající chaos, ze kterého se skrze organizaci dalších diferenciací začala formovat realita tak, jak ji známe dnes.

Pokud se nad tím zamyslíme, je fascinující, že podobný princip funguje i v evoluci – z počátečního chaosu se postupně vytváří stále složitější struktury, až nakonec vzniká vědomí, schopné klást si tyto otázky.